Cast0Lekce1 - Frankofonní Frankofilové

1
Part 0 Leçon 1
Část 0 Lekce 1.
Pro výslovnost je charakteristické zvýšené napnutí svalů.
Ve francouzštině je přízvuk na poslední slabice slova. Slova, která se vyslovují
rychle za sebou, vytvářejí jednu rytmickou jednotku (např. un petit enfant =
„malé dítě“), tedy mají jen jeden přízvuk.
L’ALPHABET
Sur youtube :
https://www.youtube.com/watch?v=tywHA5Qys-Y
Sur Wikipédia :
https://fr.wikipedia.org/wiki/Alphabet_fran%C3%A7ais
1.
L’alphabet fondamental — 26 lettres – základní abeceda – 26 písmen
A a B b C c D d E e F f G g H h I i J j K k L l M m
N n O o P p Q q R r S s T t U u V v W w X x Y y Z z
2.
L’alphabet propre — 16 lettres – samohlásky a ç s diakritikou (se znaménky) – 16
písmen
À à Â â Æ æ Ç ç É é È è Ê ê Ë ë
Î î Ï ï Ô ô Œ œ Ù ù Û û Ü ü Ÿ ÿ
(æ, œ) = ligatury tj. grafické spojení dvou písmen do jednoho.
Zajímavost :
Ç ç = c avec cédille – c se znaménkem zvaném « cédille » ; používá se pro zachování
výslovnosti [s] před a, o, u, např. často v časování:
recevoir - reçu, commencer - nous commençons, cela – ça
Bez cédille « ocásku » by se c vyslovilo k
3.
Treize voyelles accentuées supplémentaires
Diacritique A a E e I i O o U u Y y
Accent aigu – É é – – – –

2
Accent grave À à È è – – Ù ù –
Accent circonflexe  â Ê ê Î î Ô ô Û û –
Tréma – Ë ë Ï ï – Ü ü Ÿ ÿ
Zajímavost :
temné e: neurčitá krátká samohláska, která zazní na konci českého „b, h, n“. V
mluvené francouzštině se často vynechává nebo je vyslovena jen náznakově:
que [kə], demain [dəmε̃]
4.
Francouzské rrrrrr – tzv uvulární hláska r
Vysvětluji ve videu (se sklenicí vody)
5.
Člen určitý, Člen neurčitý, člen dělivý
Francouzština rozlišuje 3 typy členů: určitý, neurčitý a dělivý.
V j. č. se určitý a dělivý člen stahují (elidují) v obou rodech, pokud předcházejí podst.
jménu, které začíná samohláskou nebo němým h. Tento jev se nazývá elize a
umožňuje plynulejší výslovnost:
l’orange misto la orange
l’appartement misto le apartement
(srovnejte s « Jsem ve Vysokove » a nikoli « Jsem v Vysokove).
des arbres [dezaʀbʀ]
6.
LE VERBE ÊTRE
VERBE AUXILIAIRE,
IRRÉGULIER
Poznámky
SLOVESO BÝT
SLOVESO POMOCNÉ,
NEPRAVIDELNÉ
Ê ou ê
Ê se píše tam, kde dříve
následovala po e souhlaska
Ê nebo ê = es
ČÍSLO
ROD
ČLEN URČITÝ
ČLEN NEURČITÝ
ČLEN DĚLIVÝ
jednotné
mužský
le, l'
un
du, de l'
ženský
la, l'
une
de la, de l'
množné
mužský
les
des
des
ženský
les
des
des

3
s [ESTRE]
Je suis
(já) Jsem
Tu es
(ty) jseš
Il, elle est
(On, ona) je
On est
Forma neurcita
(někdo / něco) je / jsou
Nous sommes
(My) jsme
Vous êtes
[estes]
(Vy) jste
Ils, elles sont
(Oni, ony) jsou
7.
Vocabulaire concernant les exemples
du verbe ÊTRE
Slovník k příkladům slovesa « být »
Je
já
Tu
ty
Il, elle
On, ona
Nous
my
Vous
vy
Ils, elles
Oni, ony
Humain
lidský

4
Humaine
lidská
Être (verbe, substantif)
Být (sloveso) ; bytost (podst. jméno)
Femme
žena
Femmes
ženy
Homme
muž
Hommes
muži
Une enfant
Dítě (holčička)
Un enfant
Dítě (chlapeček)
Garçon, garçons
Chlapec, chlapci
Fille, filles
Holka, holky
à
V
Paris
Paříž
Prague
Praha
en
V
France
Francie

5
République Tchèque
Česká Republika
8.
Exemples
Příklady
Je suis un être humain.
Nous sommes des êtres humains.
Jsem lidská bytost.
Jsme lidské bytosti.
Je suis une femme.
Nous sommes des femmes.
Jsem žena.
Jsme ženy.
Je suis un homme.
Nous sommes des hommes.
Jsem muž.
Jsme muži.
Je suis une enfant.
Nous sommes des enfants.
Jsem dítě (holka).
Jsme děti.
Je suis un enfant.
Nous sommes des enfants.
Jsem dítě (kluk).
Jsme děti.
Je suis un garçon.
Nous sommes des garçons.
Jsem kluk.
Jsme kluci.
Je suis une fille.
Nous sommes des filles.
Jsem holka.
Jsme holky.
Je suis à Paris.
Je suis à Prague.
Jsem v Paříži.
Jsem v Praze.
Je suis en France.
Je suis en République Tchèque.
Jsem ve Francii.
Jsem v České republice.